Výprava Štírů a Vlků na klubovně (14. – 17. 9. 2018)

Sešli jsem se v pátek 14. září na klubovně, kde jsme měli normální schůzku.

Po schůzce jsme šli do klubovny, kde jsme povečeřeli. Vzali jsme si krosny a šli hrát hru, ve které nás vedoucí nesměli vidět, protože jsme se snažili sebrat kousky mapy, abychom věděli, kam máme jít. Byli jsme vojáci v Rusku v roce 1918 a snažili jsme se dostat zpět do Československa. Nemohli jsme jít kratší cestou, protože byla hlídaná ruskými vojáky. Poté, co jsme seskládali mapu, jsme se snažili jít podle ní, ale několikrát jsme zabloudili. Nakonec jsme narazili na naše vojáky, kteří nás zavedli do bezpečí.

V sobotu ráno nás vedoucí rozdělili do skupin, ve kterých jsme soutěžili o body. Potom jsem hráli jako jednotlivci. Celý den jsme se snažili získat plavební průkaz, abychom mohli dojet do Československa.

V sobotu v noci nás vedoucí probudili a šli jsme hrát noční hru. Šli jsme po svíčkách za jedním z našich vojínů, který nám udělil povýšení.

V neděli ráno jsme dělali zpětnou vazbu. Potom si pro nás dojeli rodiče a jeli jsme domů.

Krajské kolo Závodu vlčat a světlušek

Běžely: Eliška, Maruška, Fifi, Čiči.

Dne 16. června jsme díky postupu jeli na krajské kolo.Jeli s náma Filip a Kája.

V 8:00 jsme opět vyjeli od zimního stadionu v Uherském Hradišti. Jeli jsme cca 40 minut. Dojeli jsme do Pitína a šli chvilku pěšky na místo. Tam jsme asi tak hodinu hráli hry, povídali si atd. Kája už musela odejít na stanoviště tak s námi byl Filip. Potom byl nástup. Dozvěděli jsme se veškeré informace a to že s námi poběží nějaká vedoucích jiné družinky. Potom jsme si šli postavit stany. Byly dost namačkané na sebe. Vybíhali jsme 9. Nachystali jsme si všechny věci a seznámili jsme si s Kájou, ta s námi běžela jako doprovod. Vyběhli jsme. Na trati bylo 10 stanovišť, na některých se nám úplně nedařilo a na některých zase naopak moc dařilo. Kája byla super, milá holka bez ní bychom to nezvládli tak jsme to zvládli! Doběhli jsme okolo 17:15. Odpočinuli jsme si a seznámili jsme se s Kájinou družinou Tučňáků, byli super. Pak jsme s nimi hráli různé hry a dělali blbosti.Pak jsme dostali večeři, byl to guláš s chlebem.Potom jsme hráli hry a pak byla večerka v 10:00. Ráno jsme se vzbudili a byla rozcvička. Každá družinka si vymyslela svůj cvik. Pak jsme si vyčistili zuby, pobalili se a bylo vyhlašování závodu. Nakonec jsme se dozvěděli skvělou zprávu… A to že jsme se umístili na třetím místě!!! Pak jsme si pobalili stany rozloučili jsme se s Kájou a její družinkou a jeli jsme domů.

Okresní kolo Závodu vlčat a světlušek

OKRESNÍ KOLO ZVAS
Běžely: Eliška, Maruška, Fifi, Čiči a Žofka

Okresní kolo se uskutečnilo 19.5.2018 na Modré.
Vyjeli jsme v 8:00 od zimního stadionu v Uherském Hradišti. Dojeli jsme na Modrou a šli chvíli pěšky lesem. Pak jsme došli na místo a odložili jsme si batohy. Tak 1 hodinu jsme hráli hry, povídali si a svačili. Byl s námi Filip. Pak byl slavnostní nástup na počest 100 let Československa. Ten trval zhruba 30 minut. Na nástupu jsme se dozvěděli všechny informace o závodě. Po nástupu se zahájil závod a vyběhla první hlídka. Nachystaly jsme si všechny věci a v 10:32 jsme vyběhly. Na trase bylo 10 stanovišť. Počasí nám přálo. Doběhly jsme v 14:31 a šly jsme si na párek jako pozdní oběd. Pak jsme hráli hry, povídali si atd.. V 16:00 bylo vyhlášení závodu. Bylo to velmi napínavé. Některé hlídky byly dokonce bohužel i diskvalifikované. Nakonec jsme se dozvěděli úžasnou zprávu a to, že jsme skončily 2., a to pro nás znamenalo i postup do krajského kola. Pak jsme se jen s radostí sbalili a jeli domů.

Vánoční oddílová výprava Staré Hutě 8. – 10. 12. 2017

Vánoční výprava

V pátek 8.12. v 15:40 stojí skoro celý náš oddíl na autobusové zastávce a čeká, až přijede autobus, který je za chvíli tady. Po půlhodinové jízdě vystupujeme na zastávce nad Starými Hutěmi a vyrážíme k chatě. Trochu sice mrholí, ale to nám nemůže pokazit náladu.

Po příchodu na Hutě jsme se šli vybalit a hned začala první část našeho programu. Našli jsme dědu Mrazíka, který nám říkal, že se mu rozbily sáně a že nemá, jak se vrátit. Tak jsme ho nechali na klubovně přespat. Nadcházející ráno jsme toho ovšem litovali, protože se ukázalo, že Mrazík na naší vánoční výpravě neměl představovat hodného dědu, který nosí lidem dárky, ale nutil nás pracovat a sám se vymlouval na to, že má staré klouby. O našem problému se dozvěděl Santa Claus a napsal nám dopis s plánem, jak ho máme přivolat, což se nám povedlo. Ani Santa však nebyl ten nejlepší, koho jsme mohli potkat, protože nás poslal hledat dárky a mezi tím unesl vedoucí. Ty se nám ale nakonec podařilo dostat zpátky a v klubovně na nás čekal Ježíšek, který nás, jako jediný z těchto tří vánočních hrdinů, nepodvedl.

Víkend rychle uběhl a byla tu neděle. Dopoledne jsme uklidili chatu a vyrazili na cestu k domovu.

 

Anička (Bílí Tygři)

Fotogalerie

 

Štíři v Chřibech aneb Hon na Foldara

V sobotu 18.11. jsme se vydali na jednodenní výpravu do Chřibů po trase Salaš – Brdo – Bunč a zpět. Výlet to byl vyvážený, zúčastnilo se ho 5 dětí a 5 vedoucích (kromě Verči samí kluci). Počasí vyšlo krásně, svítilo sluníčko a trochu nás trápila jenom zima.

Jakožto hraničářští učňové dostali Štíři od krále za úkol vystopovat a polapit nebezpečného zloducha Foldara, který se svými stoupenci tyranizoval okolní vesnice. Nebylo to však jednoduché, nikdo totiž nevěděl, jak pravý Foldar vypadá a kde se skrývá. Vypravili jsme se tedy na místa, kde byli jeho muži údajně nedávno spatřeni. Na Brdu jsme našli jedem napuštěný plášt, který skrýval šifru popisující Foldarův vzhled (sněhobílé vlasy) a na Bunči další šifra prozradila místo jeho základny, což byla rozhledna u Salaše. Po cestě jsme taky nezapomněli prozkoumat dlouhý podzemní betonový tunel vedle cesty. U rozhledny proběhl závěrečný boj, Foldar byl rozpoznán a zneškodněn a my jsme mohli jet spokojeně domů.

Více fotek najdete v naší fotogalerii.

Výprava na klubovně 20. – 22. října 2017

​Kdesi na východě Araulenského království vede hraničář Gilan skupinku mladých nadějných adeptů na sněm hraničářského sboru, tajuplné organizace, které se mají stát členy. Tak začíná výprava družiny Štírů, kteří jsou právě těmito adepty. Ještě večer se musí připlížit na sněmoviště, k němuž vede tajná stezka hvozdem, aby udělali na své snad budoucí mistry dojem. V chabém světle svíček označujících cestu se tedy po jednom dostávají k hraničářskému ohni. Nejsou přijeti nijak vřele, avšak když Gilan objasní, o co se jedná, rozhodnou se hraničáři podrobit Štíry několika testům. Ráno je ale moudřejší večera. Na závěr před spaním ještě předčítaní z knihy Johna Flanagana Hraničářův Učeň o Willovi.
​Celý další den je probíhá v duchu zkoušek a učení, před obědem umění šplhu a pro hraničáře nezbytné mistrné ovládání dlouhého luku. Pak chutný oběd a na odpočinek trocha diplomacie, což spočívalo v mluvení o různých nesmyslných tématech, jako například Problematika sociálního vyloučení laboratorních myší z komunity hlodavců. Není to možná ověřená metoda výuky, ale je rozhodně zábavná. Dále je nutno vyhovět všem přáním hraničáře hypochondra, který si žádá kvanta bylin, které však lze získat pouze u víl, mluvících pouze ve verších nebo bez některých písmen, což úkol značně znesnadňuje, ale takhle naučenou bylinu hned tak člověk nezapomene. Nesmí chybět hry na důvěru, například pád ze stolu do náručí ostatních.
​ Po večeři následuje slavnostní přijetí do učení, řečení přísahy a za odměnu – bronzový dubový list, znak člena sboru. Nakonec ještě symbolické hození špatné vlastnosti na papíře do ohně, úryvek z Willova života, spánek a konec.

Fotogalerie

Krajské kolo Svojsíkova závodu Kelč 2017

O víkendu 9. – 10. 6. proběhlo krajské kolo Svojsíkova závodu v Kelči kam postoupila naše družina Bílých tygrů z okresního kola v Pitíně. Umístili se na krásném pátém místě! Gratulujeme!

Jak závod probíhal a co všechno děti zažily si můžete přečíst ze zápisku který napsala Rebča 🙂

Sraz byl v 13.00 na vlakovém nádraží v Uherském Hradišti, odkud jsme jeli autobusem na vlakové nádraží ve Starém Městě. Dále jsme jeli až do místa kousek před městem jménem Kelč, kde byl také náš cíl a místo závodu. Spolu i s několika dalšími družinami jsme dojeli autobusem do Kelče. Nejprve jsme se zaregistrovali, naše závodní číslo bylo 22, a poté chvíli čekali na nástup, který byl doprovázen úvodním slovem několika vedoucích závodu. Celkový součet všech družin bylo 23.

Jako první úkol bylo postavit stan a následně hledat informace přímo v městečku kousek opodál. Byly to dějiny Kelče v nadvládě hrabat a jejich historii… Po dokončení hledání informací následovala zdravověda. Byli tam zranění lidé z letadla, které spadlo – v příběhu závodu. Vylosovali jsme si kartu, na které bylo číslo, my měli číslo 4, každý „zraněný“ měl na čele napsané číslo. Dostali jsme dívčinu s rozbitou hlavou a rozbitým kolenem. Byla to hysterka, neboť neuvěřitelně jančila při každém našem pohybu. Poté už byl volný čas, kdy jsme mohli i do loděk, postavili jsme si druhý stan pro holky a šli na večeři, která se skládala ze špekáčků, mňam. K večeru už byly jen scénky, které si každá družina vymyslela a následně předvedla. Zhruba kolem jedenácté večer jsme šli spát.

Druhého a zároveň posledního dne extrémně pršelo. I přes déšť závod pokračoval a byl dokonce i zajímavější. Nejprve palba na loďkách, kterou jsme z mého hlediska zvládli velmi dobře. Poté rozdělávání ohně, sekání promoklého dřeva a dělání těch nejskvělejších palačinek světa, nebo jsme si to alespoň mysleli. Palačinka, lehce flambovaná a rozdrolená, nevábně vypadající, podle vedoucích chutnala velmi dobře, což je skvělé. Celá naše družinka, promočená na kost, lehce nafialovělá chladem pokračovala na další úkol, jenž byla krizová situace. Cílem bylo dostat se přes, celkově po půl lýtek, vysoký potok suchou nohou… To se nám tak celkově ani nepodařilo, neboť pro šetření s časem jsme vyslali jednoho člena, Piškota, aby nás přenesl přes potok, tím jsme sice ztratili 6 bodů, ale dle funkčnosti naší prvotní stavby přes potok jsme mohli ztratit klidně i více bodů…Poté jsme se dopotáceli jako skupina vodníků na poznávání zvířat a rostlin, dle mého názoru jsme věděli poměrně dost odpovědí. Po poznávačce následovala kimovka a to na datumy, které jsme si mohli vyfotit, ale poté museli říct, co se v ten daný datum odehrálo… to jsme tedy, podle toho, co nám ten vedoucí říkal, měli bychom mít vše dobře. Jako poslední úkol bylo postavit / vyrobit kříž na splavu potoka a zapálit svíčku. V ten moment už nepršelo, a tak bylo počasí zase o něco slunečnější. Poté už byl jen závěr, balení stanů a věcí. Dojeli jsme do kostela – kde jsme den předtím hledaly informace… tam jsme dostali guláš a nakonec bylo už jen vyhodnocení. Naše družinka Bílých tygrů se umístila na skvělém pátém místě z 11 družstev dívčí kategorie. Těsně před odjezdem autobusu jsme se stavili se Zbyňou v cukrárně na zmrzlinu. Kupodivu, cesta domů trvala méně dlouhou dobu než cesta tam .A jak bývá většinou zvykem, rozloučili jsme se tam, kde jsme měli na začátku sraz, tedy na vlakovém nádraží v Uh. KONEC 🙂

 

Okresní kolo Svojsíkova závodu Pitín 2017

Každé dva roky probíhá pro skauty a skautky Svojsíkův závod. Jedná se o celodružinový závod kde se testují takové dovednosti jako spolupráce, řešení krizových situací nebo i vzájemná důvěra. Letos tento závod probíhal pod vedením bratrů a sester z Bojkovic v krásném prostředí kolem Pitína. Letos jsme na závod vyslali družinu Bílých tygrů a jak dopadli, to si můžete přečíst v příspěvku od Aničky 🙂

Každopádně jim všem moc gratulujeme!!!

„V sobotu 20. května 2017 se naše družinka Bílých tygrů zúčastnila Svojsíkova závodu v Pitíně. Hned ráno v 6.50 jsme se tradičně sešli na autobusovém nádraží „u nástěnky“ a vyrazili jsme autobusem do Pitína. Počasí nám moc nepřálo, bylo chladno, naštěstí ale nepršelo.

Závod začal společným nástupem účastníků a oceněním některých vedoucích. Potom už ze startu vybíhaly jednotlivé skupiny soutěžících podle čísel. Naše skupinka s číslem 20 běžela jako poslední, takže jsme si čas před startem krátili hraním různých her. Když jsme přišli na řadu, dostali jsme nejprve lísteček s úkoly, které jsme měli po cestě plnit, a pak už jsme vyrazili na trať. Cestu nám nejprve ukazovaly fáborky, ale ve druhé části trati už jsme se museli orientovat podle azimutu.

Po cestě nás čekala řada obtížných úkolů, jako např. krizová situace, určení polohy, hledání autobusového spojení v jízdním řádu atd. Nejlépe se nám dařilo luštění šifer. V cíli nás čekala svačina a za nějakou dobu vyhlášení výsledků, které nás velmi potěšilo, protože druhé místo jsme nečekali. Už se těšíme do dalšího kola!“

Jamboree 2017

Jako každý rok, tak i letos jsme se všichni sešli v sobotu 13. 4. na naší skautské klubovně, kde nás čekalo tradiční střediskové Jamboree. V rámci dne nás navštívil i krátký liják, který se naštěstí vypršel již před zahájením oficiálního programu, a tak nám ho nijak nepřerušil 🙂

Co nás čekalo? Mástrův memoriál kde soutěží jednotlivé generace skautů i neskautů ve vědomostních a obratnostních disciplínách. Naše symbolické „kytičky“ maminkám ve formě nacvičených scének, které si připravily jednotlivé oddíly a po kterých následoval výtečný Samův guláš! Na závěr byl za zvuků kytar a zpěvu zapálen slavnostní oheň.

Ve fotogalerii se můžete podívat na fotky, které nám poskytli Kokoškovi (za což jim ještě jednou děkuji)!

Skautská mše, DŘEVOHUTĚ, úklid klubovny

Poslední dubnový víkend 28. – 30. 4. 2017 byl pro některé z nás nesmírně nabitý akcemi. Kromě výpravy našich nejmenších Dinosaurů a Štírů, jsme se s některými z Tygrů a Sladkonek vydali chystat oheň na střediskové Jamboree. Ještě předtím jsme se ale s některými z Tygrů zastavili v pátek ve Starém Městě na skautské mši, pořádané bratry skauty z Jalubí.

Skautské mše se zúčastnili skauti šesti skautských středisek a kromě mše, kterou sloužil pan farář P. Miroslav Suchomel – taktéž skaut, jsme se vydali na jednu z věží kostela a následně do suterénu. V suterénu jsme se navzájem pohostili z vlastních zásob, seznámili s novými skauty, pozdravili staré známé a zahráli i pár her. Fotky si můžete prohlédnout na tomto odkazu Skautská mše – galerie Člověk a Víra

Na Starých Hutích, jsme kromě kácení, řezání, sekání a sbírání chrastí také hráli po večerech deskové hry a někteří i vyráběli finskou svíci. Vaření nám zajistili členové Sladkonek, kteří to zvládli bravurně (příště snad ale nezapomenou vzít sůl a čaj). Na večeři nám dokonce uvařili krupici, které trošku zbylo na dně hrnce a nějakým zázrakem se pak ten zbytek octl na tváři většiny zúčastněných…. 🙂

Věřím, že si to všichni parádně užili a příští rok se zúčastní znovu. Všem bych chtěl ale hlavně velmi moc poděkovat za pomoc. A to rodičům a členům, kteří přišli v neděli pomoct na klubovnu. Patří vám naše velké DÍKY!