Za dlouhých zimních večerů, kdy se můžeme pouze utápět ve vzpomínkách na teplé rozkvetlé léto, přišli jsme s nápadem, že bychom se podívali někam do přírody. Přesvědčit naše vedoucí nebylo obtížné. Náš nápad se jim ihned zalíbil, takže se náš výlet mohl brzy realizovat.
Jednoho sobotního rána jsme se tedy sešli na autobusovém nádraží, odkud jsme dojeli na Velehrad. Po obhlédnutí tohoto krásného poutního místa nás Krtek s Padákem pověřili hledáním cesty na Chabaně. Protože jsme zběhlí kartografové, netrvalo nám to dlouho. Po cestě nám sice ještě začalo sněžit, ale to nám vůbec nevadilo, a tak jsme na Chabaně došli poměrně rychle. Když jsme se zde dostatečně pokochali Sekvojovcem obrovským, který je v ČR pouze na třech místech, a když jsme se dosyta najedli a zplna hrdla napili čaje, který zůstával stále teplým, mohli jsme pokračovat k Břestecké skále. Celou cestu nám zpříjemňovaly Krtkovy hry, které ověřovaly naši spolupráci a postřeh, takže jsme se vždy skvěle bavili.
Ačkoliv zdolání kopce, na jehož vrcholku se Břestecká skála nachází, nebylo jednoduché, poháněni touhou po poznání zimních Chřibů jsme to zvládli až nahoru. Když jsme se dosyta pokochali, slezli jsme zase dolů a na chvíli se šli ohřát do zdejšího hostince. Byl to dobrý nápad, protože následovalo prudké stoupání. Pomoci Padákovy motivace jsme se však hravě vyškrábali nahoru a těšili se shlížením do zasněženého údolí pod námi.
Nyní už cesta namáhavá nebyla. Za pár minut jsme byli na Barborce a odtud byla cesta do Buchlovic rychlá. A protože nám zbylo tak akorát času, mohli jsme si dát ještě medovník v tamní cukrárně. Přitom jsme řešili, co se nám líbilo nejvíce a kam pojedeme příště.
Bílí Tygři